sobota 5. dubna 2025
Země v Medjugorji je požehnaná
Poselství z nebe Valentině Papagnové ve Sydney, Austrálie 18. března 2025
Během noci, když jsem trpěl silnými tělesnými bolestmi, snažil(a) jsem se modlit Apostolský vyznání víry, ale neustále opakoval(a) jen první větu: Věřím v Boha Otce Všemohoucího.
Uprostřed tohoto utrpení přišel anděl.
Řekl(la): „Poď se mnou. Odvedu tě, aby ses setkala(s) s skupinou andělů.“
Náhle jsme se ocitli mezi mnoha nebeskými anděly — různých výšek, všichni oblečení bílé a všichni s vlnitým blondem. Někteří vypadal(i) mladší, zatímco jiní starší, všichni svítící svatostí. Čekali na nás.
Andělé řekli: „Valentino, dnes dostáváš milosti od Pána Ježíše Krista. Poslal(nas) Nás jako skupinu, aby se s tebou mluvilo. Jsme Boží poslové a on nás poslal, abychom ti zjevil(i) zprávu dobrých novin.“
„Chceme ti říct, že v současné době se na světě dějí mnohá zázraky a že Panna Maria a Pán Ježíš je dovolují. Dějí se v Medjugorji. Země v Medjugorji je požehnaná — to je svatá země požehnaná našim Pánem Ježíšem a Blahoslavenou Matkou, Královnou Míru, která tam již mnoho let zjevuje. Země i půda jsou sváté.“
„Terra Sancta!“ vykřikli a neustále opakovali „Terra Sancta! Terra Sancta!“
Andělé pokračovali: „Nyní mnoho lidí snaží se vzít nějakou půdu domů, a někteří si ji bery i ve velkých množstvích. Věří, že přes půdu z Medjugorje se budou dělat mnohá zázraky, když ji vezmou domů.“
Řekla jsem andělům: „Věřím, brzy tam nebude žádná půda!“
Tiše se usměli a řekli: „Tam je dostatek!“
Ve vidění mi ukázali, jak někteří lidé bery pytle plné půdy. Andělé řekli: „Jsou trochu lichotiví. Nebo to nutno tak dělat. Malé množství stačí.“
Potom andělé zjevil(i) něco dalšího. Řekli: „Na mnoha místech světa vytryskají ze země prameny vody, které budou léčit nemocné. Mohou pít vodu nebo kropit se jí.“
Když jsem s mým andělem a skupinou andělů mluvila(a), náhle se objevilo krásné malé děťátko. Vypadalo asi na čtyři či pět let, mělo tmavé vlasy. Přišel(la) přímo před mne.
Dívaje se na mne, řekl: „Jsem tak hladový. Můžeš mi dát něco k jídlu?“
Jakmile pronikl(a) tyto slova, v ruce mi se objevily kusy čokolády v jednotlivých obalech. Bylo to několik kusů. Obalil(a) je jeden po druhém a začal(a) dávat mu do jeho malého ústka, a on každý sníl(la).
Andělé na mne a na malé děťátko hleděl(i), usmíval(i) se a vyhlásil(i): „Je to Divino Jesu! Divino Jesu!“
Okamžitě poznali, že Dítě je náš Pán Ježíš a začali ho chválit a oslavovat — Božské Dítě Ježíše.
Myslela jsem: ‘Andělé jsou zde, tak proč by náš Pán Ježíš přišel a poprosil mě o jídlo?’
Potom Malý Pán Ježíš řekl: „Ale já stále hladovám a chtěl bych od tebe více.“
Tehdy pochopila, že nehladově po jídle, ale po duších. Náš Pán Ježíš hladuje po modlitbách a žízně po duších, aby je zachránil.
Andělé řekli: „Jsme vaši andělé na tento den a chodíme s vámi, abychom vás chránili.“ Dnes jsem si zasloužila všechny tyto anděly pro svou ochranu.
Bavíc se s anděly, cítila jsem, že je znám, opravdová blížnost.
Potom jim řekla: „Musím teď jít.“
Zeptali se: „Ale víte svou cestu zpět?“
Odpověděla jsem: „Myslím, že si najdu cestu.“ Řekla jsem to, protože viděla krásný zelený les nedaleko s cestou skrz něj a v mysli jsem si myšlenka, že jen jdu touto cestou a někdy se dostanu ven.
Andělé na sebe hleděli, usměvaje se a smějící se, říkají: „Ne, neznáš cestu. My jsme ti, kdo tě bude vést a zavede zpět.“
Řekla jsem: „Děkuji, andělé ochránci.“ Přivedli mě domů.